Když jsem letos hledal, kam v Česku zajet se svým Citröen DS na sraz a oslavit 70 let tohoto legendárního modelu, zjistil jsem k mému úžasu, že u nás prakticky neexistuje komunita déeskářů. A to jsem se ptal i u Nerudů v Jesenici. Bezvýsledně. Začal jsem tedy pátrat na webu v zahraničí kam za oslavou a volba nakonec padla, jak jinak, na rodnou hroudu déeska. Ve Francii totiž nadšenci chystali obrovskou sešlost, a to nejen jako narozeninovou párty pro model DS, ale také jako k připomenutí dalších významných milníků v historii značky. 100 let od v té době magického osvětlení Eiffel věže nápisem Citröen, 100 let od návratu expedice La Croisière noire, odvážnému zdolání neprozkoumané Afriky polopásovým modelem P4T od severu až na jih kontinentu, 90 let od uvedení lehkého užitkového modelu T23, 60 let od uvedení nákladního modelu Belphégor, 20 let od uvedení modelu C6 a samozřejmě také 90 let od úmrtí zakladatele firmy pana André Citröen. Toliko výročí spadá u firmy Citröen na roky končící číslovkou 25.
Akce se konala u uměle vytvořeného jezera Lac Du Der, příznivých 300km od hranic s Německem, a to ve dnech pátek 15. až neděle 17. srpna. V červnu, po zaslání přihlášky organizátorům a platbě poplatků, jsem ještě drze přihlásil mé vozidlo do concours d’élégance, tedy do soutěže elegance vozů. Přestože mé vozidlo DS 21 z roku 1970 je poměrně zachovalý bílý exemplář se stříbrnou střechou ve verzi s karburátorem a semi-automatickou převodovkou, tak sítem bohužel neprošlo. Vozidlo, jenž jsem shodou okolností jezdíval jako malý kluk v sedmdesátých letech, a tedy od té doby můj celoživotní sen, jsem si našel a přivezl z Holandska v roce 2021.
Před cestou jsem ještě musel pořešit odkládanou závadu, poměrně velikou trhlinu ve svodu výfuku, ale na nákup dílu a výměnu již nebyl čas. Opravu tak zajistila speciální bandáž, která celou cestu výfukové plyny spolehlivě udržela v ocelové trubce. S ohledem na teplotní komfort posádky, ale i vozu, jsme se na cestu vydali se synem z Varnsdorfu už ve čtvrtek 14. srpna těsně po půlnoci. Chtěli jsme využít prázdné a relativně vychladlé noční dálnice A4 a A5 a dojet k Mannheim a tam se u některé z bývalých pískoven vykoupat a vyspat se na dece ve stínu stromů, a tak uniknout vedru a vyššímu provozu na dálnicích. Uprostřed cesty k ránu jsem kdesi na odpočívce krátce usnul abychom v 10h ráno přijeli k jezeru Waidsee nabrat sílu na další cestu. Deku jsme sbalili kolem 16h a na místo registrace akce dorazili ve čtvrtek po 22h. Od registrace to pak bylo ještě asi 15km do samotného provizorního kempu, zřízeném na fotbalgolfovém hřišti. Tam nás po půl jedenácté večer přivítal můj holandský kamarád Wido, kterého jsem v roce 2021 poznal při nákupu mého DS, a jeho 5 přátel. Každý samozřejmě dorazil se svým DS, Wido ve verzi Break, tedy kombi. Blokovali nám kempovacího fleka, tak jsme byli rádi, že nemusíme potmě nic řešit a mazali se synem na jedno chlazené francouzké pivko na recepci a pak už brzy na kutě. Spali jsme díky příznivému klimatu, pokročilé hodině a únavě pod širákem.
V pátek ráno po snídani jsme postavili stan. Zároveň jsme za světla zjistili, že asi 60m od nás je poměrně obsáhlé stanové městečko citroenářů z Česka. Pozdravili jsme se a krátce popovídali. K mému zklamání jsem se dozvěděl o nedávno proběhlém srazu déesek v Česku (cca 10 kusů) a naopak k mému potěšení o nově vznikající dées komunitě a kontaktu na ní. Příště již na českém srazu nebudu chybět! Poté jsme již zamířili pěšky přes louku asi 500m na hlavní místo konání srazu, kde se již shlukovali rozmanité typy vozidel značky Citröen. Postupně jsme míjeli skupiny modelů Avant, 2CV, DS, GS, CX, BX, SM a C6. Tyto vozy měly na ploše největší zastoupení, v malé míře se objevovaly i další modely jako např. H van nebo modely vyrobené za života André Citröen, tedy do roku 1935, kterých však bylo opravdu jen pár kusů. Organizátoři zvládli všechny modely držet pohromadě, to znamená, že např. všechny Kachny byly v jedné části areálu, v další Avant, jinde SM, pak C6 atd. V těchto sektorech byly zastoupeny i různé varianty modelů, převážně ve verzi kabriolet, ale také jedinečné a unikátní variace karosérií. Jednoznačně nejvíce zastoupený byl samozřejmě model DS. Ten byl rozdělen i podle verze před a po faceliftu světel. Pořadatelé uvádějí celkový počet přes 700(!) vozů typu ID/DS. Potěšilo mě, že v tak obrovském množství déesek jsem nalezl pouze dvě ve stejné barevné kombinaci karosérie a pouze jedno mělo i stejnou barvu sedaček. Vjezdu do areálu dominovala kopie Eiffel věže zhruba 12m vysoká s nápisem Citröen, odkazující na 100leté výročí zmíněné již výše. Centrum dění pak představovali různorodé stánky, od prodejců občerstvení a suvenýrů až po asi 8 specializovaných stánků s mnoha náhradními díly a literaturou – naprostá fantazie. Vzhledem k neúprosnému vedru (32°C) a absence stínu jsme se před 15h stáhli zpět ke stanu a ve stínu si odpočinuli a vykoupali v jezeře. Večer jsme zašli na pivo a povedené trhy s živou hudbou v nedaleké vesničce. Oficiální večerní program Citrodays jsme tak vynechali.
V sobotu v 9h ráno jsme již s naším vozem zajeli na výstavní plochu, vozidlo zaparkovali a ozdobili českou vlaječkou. Tajně jsem doufal, že bych mohl být účastník z největší dálky, ale zahledl jsem polskou a později dokonce i estonskou registrační značku. Největší zastoupení majitelů pak bylo logicky z Francie, následovalo mým odhadem Německo, Holandsko a Itálie. Na webu lze dohledat, že akci navštívilo celkem 1600 vozů Citröen ze 24 zemí. Objevili jsme i poměrně velký stan českých Duckar-ek, tedy Barbory Holické a Lucie Engové a jejich týmu. Nechyběla ani ona dvoumotorová Kachna, která jako první na světě konečně dojela Dakar do cíle. U expozice byla i pěkná galerie s fotografiemi a informacemi o tomto heroickém počinu. Ze zajímavostí a kuriozit bych pak vyjmenoval nádherné nejstarší a vzácné modely DS z let 1956, šestikolový kombi speciál CX, funkční vznášedlo na základě Méhari, pětinápravový odtahový speciál SM který vezl DS, funkční a pojízdnou Kachnu upravenou na pojízdný bazén anebo i atmosféru dobře podkreslující a francouzsky zpívající flašinetář s archivem písní na děrovaných dřevěných destičkách. Kolem půl třetí byla zahájena soutěž elegance. V porotě mě potěšila a dojala přítomnost usměvavého Henri-Jacques Citroën, vnuka zakladatele značky. Na červeném koberci se postupně střídaly zajímavé nebo vzácné modely značky Citröen. První přijel rallye speciál Saxo, následovaný turbo modelem CX, následovalo několik DS s posádkou v dobových „groovy“ šedesátkových kostýmech a pak i další vozy, ale to jsme již areál opustili, naše vozidlo stáhli zpátky ke stanu, pomalu sbalili saky paky a navečer vyrazili za chladu večera a prázdných dálnic zpět k domovu. Jízda tam i zpátky 2 x 1000km bez závad s průměrnou spotřebou lehce přes 10 l/100km.
Pavel Bulejko, Severočeský Klub Motoristů/Nordböhmischer Kraftfahrerbund, tradice od roku 1914
