Bugatti T32 tank je pro náš klub ikonickým vozem. Junkovi jeli svůj první závod na Šébru v roce 1923 právě na tomto modelu kterému říkali „želva“, viz výše foto přímo ze Šébru. Šlo o jejich druhou bugatku. Želvu však měli jen krátce přibližně od léta 1923 do začátku roku 1924, než ji zdvořile vrátili „patronovi“ do Molsheimu. Přestože Šébr (a jiné závody) roku 1923 s želvou vyhráli, nebyli s ní spokojeni. T32 totiž díky svému tvaru křídla měla tendenci se nadnášet ve vysokých rychlostech (tuto vlastnost můžeme stvrdit, stejně se choval na trati i náš model 🙂 Než si v létě roku 1924 dovezli ze závodů v Lyonu nový již třetí model, věhlasný Typ 35, závodili větší část roku 1924 opět na své první bugatce Typ 30, později zvaný babuška. Ta je při závodu do vrchu Šébr 6. července roku 1924 zradila poruchou spojky v půlce trati. Na babušce pak Eliška jela svůj vůbec první závod, a to závod do vrchu v Plzni (Lochotín-Třemošná) 7. září 1924. Závod ve své kategorii cestovních vozů vyhrála. Další rok 1925 již Šébru opět dominoval Čeněk právě na nové Bugatti Typ 35.

Želvu č. 6 koupili Junkovi od Ettore Bugattiho po závodu GP Francie v Tours roku 1923, vůz pilotoval týmový jezdec Ernest Friederich, na foto výše. Ernest pro tým získal s časem 7h00m22sec třetí místo a vklínil se mezi úspěšné anglické vozy Sunbeam, jenž braly 1,2 a 4 pozici. Závod na 35 kol dojelo z 18 vozů pouze 5.

Spokojení noví majitelé Čeněk a Eliška v želvě. Číslo 6, které na 3. ročníku Šébru ještě na kapotě bylo, je na těchto fotkách již odstraněno a vůz je naopak doplněn o klakson. Nelze však dohledati přední světla, přestože protokol níže o nich hovoří…

Protokol o zkoušce vozidla – technické osvědčení pro Bugatti T32 importované Čeňkem Junkem přímo z Molsheimu, Alsasko, Francie.

Zdroj: Národní archiv, fond Zemský úřad Praha