Závod organizoval místní bohatý a celorepublokově velmi významný klub motoristů Nordböhmisher Kraftfahrerbund. Toto je znak, který klub používal v letech 1922-1927. Více o historii a současnosti klubu naleznete z záložce Klub.
Mapa tří nejstarších motoristických závodů v České republice s mezinárodní účastí a zároveň alespoň osmi ročníky ve dvacátých letech minulého století (mapy.cz)
Trasa závodu na dnešní mapě (mapy.cz)
9.10.1921 – na startu prvního ročníku. V pozadí dům č.p. 318 u křižovatky Mýto a zřetelná cesta nahoru k hřbitovu, tedy start byl přibližně v místě dnešní benzínky. Vlevo vítězný vůz vlastní konstrukce Wenzela Krauseho z Rumburku (7320ccm, 95PS, čas 3:23) a vpravo Austro-Daimler pilota Jaroslava Golobiowského z Prahy (3564ccm, čas 4:01).
Pravděpodobně mostek přes potok u posledního domu Lesné č.p.378, cca 2km tratě. Poznáte stroj a piloty?
Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Schoberbergrennen02.jpeg.
Zatáčka pod Šébrem na začátku stoupání, cca v 2,5km tratě. Poznáte stroj a piloty?
Poslední zatáčka pod vrcholem, cca 3,6km tratě
Cíl byl přímo v zatáčce na Stožeckém sedle – Šebru. Automobil Walter 0 pilotovaný Jindřichem Knappem je tedy přibližně pod novou turistickou lávkou, v pozadí klesání směr Mýto. Knapp zde získal v roce 1924 první vítězství československého jezdce na československém automobilu v historii mezinárodních závodů automobilů do vrchu (čas 2:25) . Walter 0 byl první československý závodní automobil vyráběný v Jinonicích v Praze. Walter 0 byl schopný porazit vozy Buggati, více o voze na wiki.
Stejný rok 1924, Edgar Morawitz z Prahy na voze Vauxhall (čas 2:49) , snad pro závody upravený model 30/98? V pozdějších ročnících závodu byl cíl posunut zpátky dolů cca 100m pod původní cíl, záměrem bylo omezení nehod v cílové zatáčce, tedy vozidla měla posledních 100m do vrcholu již pouze dobržďovat.
Stožecké sedlo a diváci, pravděpodobně stejný fotograf, tedy rok 1924. Závod navštěvovalo prokazatelně až 25 000 platících diváků, tedy kdoví kolik celkem vzhledem k umístění v lese… přes 30tis? 50tis??
Davy spokojených diváků plných silných dojmů ze sledování nejlepších závodníků své doby se vydávají po trase závodu ke svým domovům (směr Rumburk). Vlevo lze rozeznat diváky ve svahu v lese. Počet 50tis diváků není nereálný.
Takhle nějak jsme mohli vidět usmívat se Elišku Junkovou v roce 1926 ve svém Bugatti T35 zvaném Otakárek na Šébru, kdy zajela čas 2:16,5. A možná že podobným krásným usměvem ten rok skrývala zlost z porážky od svého muže, dojela totiž jako druhá za Čeňkem (2:06,0). Věděli jste, že se v té době vozy Bugatti daly v českých zemích koupit…. v Krásné Lípě(!), kde byl velmi významný dealer? Ano, díky Alfredu Hiellemu, blízkému příteli Ettore Bugattiho, který první kusy vozů Bugatti jako první do Čech přivezl. Doporučuji dostudovat!! např. zde nebo zde či zde.
Partička motorových průkopníků, dobrých přátel a obchodních partnerů – Patron, Krásnolipák a Baron na voze Dietrich – Bugatti type 5
Junkovi jeli svůj první závod na Šébru v roce 1923 na tomto modelu Bugatti Typ 32 Tank. Více informací k tomuto vozu ZDE.
26. června 1927, Čeněk Junek se řítí Lesnou na svém zpívajícím Bugatti Typ 35. Soustředí se extrémně, právě totiž vytváří rekord tratě (2:0,5), který již nikdy nebude překonán….Foceno v cca 1,2km tratě u č.p. 36. Více o Junkových na šébru ZDE.
Stejné datum a stejná pozice fotografa. Užaslí diváci sledují se zatajeným dechem výkon pilota Grabetze z Prahy a hlavně pak jeho spolujezdce, který nebojácně vyvažuje svým tělem letící stroj 600ccm Sunbeam. Je tak proklatě nízko nad cestou v levotočivé zatáččce v Lesné, že zároveň ochutnává místní kvalitní prach. Svou kategorii vyhráli svým odvážným přístupem a časem 2:51,3. Takto vypadala závodní jízda sidecaru v té době!
Opět rok 1927 a pilot Gerhard Semmt z Ebersbachu na mototocyklu Eber osazen motorem 350ccm Blackburne TT s maximálním výkonem v 5800ot/min. Ten rok se Gerhardu moc nevydařil, umístil se ve své kubatůře na posledním osmém místě s časem 4:50,3. Poznáte místo tratě?
Titulní stránka bulettinu Der Nürburg-Ring z února 1927 (odkaz). Právě v červnu roku 1927 se na této zbrusu nové trati jelo první Gran Prix Nürburgring. Soutěž automobilů byla rozdělena do 3 kategorií. Je všeobecně známo, že kategorii nad 3l obsah vyhrál očekávaně téměř 7 litrový Bílý Slon, tj. Mercedes Model S pilotovaný Rudolfem Caracciolem. Co se ale bohužel nikde neobjevuje je fakt, že při této historicky významné premiéře závodů GP na Nürburgringu se na zbylých 2 stožárech vedle německé vlajky třepotaly hned dvě vlajky české!!! Eliška Junková vyhrála svojí kategori ve vozech do 3l, a to s poměrně slabou kompresorovou „bugou“ 2l a ve třetí nejslabší kategorii do 1,5l uspěl další Čech, Hugo Urban-Emmrich na Talbotu. Místní hudebníci neznali českou hymnu, tak alespoň zahráli „Proč bychom se netěšili“ z Prodané nevěsty. Eduard Bass napsal do Rozhlásku Lidových novin tuto oslavnou rýmovačku: Na německou Velkou cenu / stačilo nám vyslat ženu, / arci když je taková / jako paní Junková. / Ta když sedne k volantu, / rekordy jdou k čerchamntu. Na Nürburgringu máme ještě jedno, tentokráte bohužel smutné a tragické prvenství. První smrtelnou nehodou tohoto okruhu byl právě Čeněk Junek, manžel Elišky. Od tohoto osudného dne 15. července 1928 již Eliška nikdy nezávodila….
Seznam mezinárodních závodu roku 1927. Po víkendu 7. ročníku mezinárodního závodu do vrchu Šebr byl na programu hned následující víkend závod 24 hodin Le Mans a také 1. ročník závodu do vrchu Karlova Studánka.
Dobová mapa závodu, pravděpodobně již s posunutým cílem o 100m níže pod sedlo
Takto nějak mohl sledovat závod divák, snažící se vyhnout placení vstupného, sedící na svahu kopce nad Lesenskou přehradou (pohled na Lesnou směrem jižním na Prahu, vpravo hrad Tolštejn), nová pražská cesta byla postavena jako tzv. císařská cesta v letech 1794-1797. Do té doby vedla cesta na Prahu kolem Tolštejna, pak dolů přes ještě neexistující žel. stanici Jedlová a nahoru k Nové Huti.
Dnešní pohled na Lesnou přibližně z místa původního autora malby, avšak +100 výškových metrů, aby bylo něco vidět.
Těsně pod vrcholem v sedle, v pozadí hora Jedlová. Cesta byla hliněná až do začátku třicátých let. Z dnešního pohledu byla tedy trať spíše typu rallye. Nová vydlážděná cesta byla po úpravách otevřena v dubnu 1932, stavbu prováděla firma Konstruktiva z Prahy.

(některé fotografie jsou publikovány s laskavým svolením Jana Němce, zbytek jsem nalezl na internetu, v případě kolize s autorskými právy mě prosím kontaktujte za účelem dohody o možnosti publikace zde na tomto webu, děkuji)